Nová kniha

EXOToulky SVĚTEM
30 let zážitků ze 100 zemí

Vydejte se s autorem na výstřední putování světem, během něhož poznáte, jaké to je ztroskotat s dřevěnou bárkou u somálských hranic, pašovat ploštice z Karibiku, chytit horečku dengue, stát se miliardářem v Německu, očkovat psy proti vzteklině v Keni, zažít žahnutí nejjedovatější medúzou světa čtyřhrankou smrtelnou, stopnout si vlak či bangladéšské komando před zásahem, zavítat na ostrovy afrických narkobaronů, ošálit alžírského velvyslance, skončit v karanténě s neznámým infekčním onemocněním, rozhodnout o nouzovém přistání transatlantického letu a mnoho dalšího.

Julius Lukeš podává své divoké zážitky z poloviny zeměkoule vtipně i syrově, nekorektně i odlehčeně. Snaží se nahlédnout pod pokličku národům, krajinám a historickým souvislostem. Zkrátka porozumět. Ne vždy se mu to daří. Občas mu při tom jde i o krk. Přežít naštěstí zvládá pokaždé.

Linorytem ilustrovala Kristina Šaumanová

Kupte za
349 Kč

K nákupu získáte speciální dárek,
pohlednici s motivem knihy EXOToulky!

Napsali o knize

Marek Eben

Herec, skladatel

Jsou knihy, u kterých si říkáte, škoda že jsem je nečetl dřív. A pak jsou knihy, u kterých si řeknete, ještě že jsem je nečetl dřív. Kdybych tuhle knížku četl dřív, neválel bych se před pár lety bezstarostně na pláži na Langkawi a byl radši doma. Pokud se chystáte hodně cestovat, řekl bych, radši to nečtěte. Ale pokud chcete být doma, rozhodně si to přečtěte. Nebudete se nudit a ještě budete rádi, že jste nikam nejeli.

Klára Kolouchová

Horolezkyně

Kouzelný mix unikátních zážitků, reálií a osvěžujících postřehů protknutý jemnou humornou linkou napříč kontinenty. Julius nás s klukovskou lehkostí a nadhledem provede místy, kam bych se sama podívat nechtěla, a přesto mimoděk vykouzlí úsměv na tváři a chuť se obratem sbalit a vyrazit na cestu… kamkoliv!

Toulky světem s přesahem pro vnímavé čtenáře, kteří mají chuť číst mezi řádky a rádi si připomenou, co všechno můžeme v životě udělat a zažít, a třeba u toho i neuspět. A jak důležité je nebát se zas a znovu se zvednout a jít dál, vlastní cestou!

Marek Vácha

Lékařský etik, spisovatel

Je to barevné, je to pestré, je to exotické, je to výborné, a navíc velmi dobře napsané. Varování pro čtenáře: udělejte si čas, bude to četba v jeden den na jeden zátah. Navíc se to všechno stalo tak, jak autor píše. Některé historky jsem znal z Julova vyprávění, něco z doslechu, něco malinko zažil s ním. Jula je kromobyčejná bytost, je v něm hodně z Jacka Kerouaca, něco z Jacka Londona, zároveň je exaktní přírodovědec a vynikající lékař, s kromobyčejnou pevnou vůlí, je to navíc čistá duše a romantik, jehož život bouří v kadencích The Wolf of Wall Street.

Je to i v této knize, kde v tom jednom dlouhém tripu třiceti pěti pláten promítá někdy až psychedelicky zahlcující barevné diapozitivy, kde se v rychlém sledu míjí zasněžené krajiny, mořští perutýni v modře průzračných mořích, marihuanové jointy uprostřed zeleného pralesa na Sumatře, líně mramorovaní žraloci obrovští, kobylí mléko kumys v Kyrgyzstánu, ztroskotání na korálovém útesu, čtyřruká slonice Ganéša, vonné orientální koření, chuť koriandru, japonská manga, ale taky vysvětlení, co je to optokinetický nystagmus. Celé je to čtenářské Iguazú v tropické bouři. Jula zápasí o vlastní život po ataku čtyřhranky a mezi křečemi a vidinami se čtenáři dostane minipřednáška o biochemické podstatě jevu, hyperkalémie. Úžasné je, že to všechno dává smysl, že zde pravděpodobně máme jen pečlivě vybranou část příhod a zážitků z Julova pestrého života, které se do knihy vešly a které mají vnitřní logiku. Osvěžující četba!

Kdysi velmi dávno jsem psal se studenty třetího ročníku medicíny test z lékařské etiky a jeden chlapec, vytáhlý, opálený a s již tehdy charakteristickým copánkem pořád nakukoval kamsi k sousedům; i zdola od katedry bylo zřejmé, že student má o předmětu znalosti spíše epizodické. Několikrát jsem jej napomenul, bezúspěšně. Při odevzdání testu, ve kterém Jula, ano, byl to on, těsně prošel, jsme se dali do řeči a bylo dohodnuto, že věc dořešíme. Diskurs jsme otevřeli zvečera v pohostinství, klábosili o cestování, o bolívijských Salares a o Ohňové zemi, z dalších hodin si pamatuji jen střípky, pokračovali jsme pak kdesi, odkud nás pak pro nekázeň vykázali, vlak se v debatě o ledovcích Antarktidy a poušti Atacama rozjel rychle a stále rychleji. Takových jízd pak bylo v různých sestavách víc. S Julou to nikdy není jen tak. Vodní vír, vodopády, řeka!

Dvě poznámky k cestám. První: Jula se nějak umí vmísit spolu s kamarády do davu tak přirozeně, že jej ani nerozvlní, nevím, jak to říct jinak. Všichni máme zážitek hlasitých turistů vystrojených do radioaktivně oranžovo-zelených goretexových kreací nebo valících se v kloboučcích s fotoaparáty, slunečními brýlemi a s bříšky po pražských evergreenech, nenechávajíce nikoho z místních na pochybách, že jsou zde a že jsou turisté. Jula to nějak umí, splynout s davem, s omšelým batohem, vnoří se do něj, a můj pocit byl, že „místňáci“ sice nějak ví, že přišli cizinci, ale že vnímají, že to jaksi jsou taky trochu jedni z nich. Druhá: Jula se pravidelně stává neoficiálním vůdcem skupiny. Jakýmsi šestým smyslem, vybroušeným tisícerými podobnými zkušenostmi, najde nejlacinější hostel, místní nálevnu, nejlepší pouliční jídelnu.

Učím se od July kontaminující chuť do života, energii, neschopnost pamatovat si křivdy, pozitivní náhled na všechny situace a určitou čistotu duše. Jula i v této knížce s naprostou upřímností a vlastně bez pocitu, že by se možná slušelo určité historky vynechat, popisuje, jak se děvčata představila jmény, která v české výslovnosti znějí tak, že mravokárce povytahuje obočí, tu a tam se v knize objeví kouř z marihuany, a když Julu zaujme, jak si ve vlaku japonský businessman prohlíží ujeté pornokomiksy, nejen že historku napíše tak, jak se stala, ale ještě k tomu dodá, že tím pádem má vymyšlený dárek pro kamarády. Kdo zná Julu blíž, ví, že ta druhá strana mince je taky pravdivá. Na státnici z interny se učil jak stroj, jeden měsíc osmnáct hodin denně, se servisem a vydatnou pomocí své Veroniky. Ve vědeckém světě má velmi významné články ve velmi významných časopisech, a když je chvíle, neopouští laboratoř a pracuje ve dne v noci. To jsou taky stránky povahy, které je třeba zmínit.

Na Zanzibaru před Freddieho domem v jednu v noci jsme v naší pětičlenné partě zazpívali Bohemian Rhapsody, abychom uctili barda i naši zem, ale o tomto píši kvůli jinému zážitku, který myslím Julu charakterizuje nejlépe. Celý ten další horký ulepený den se v přehřátém mikrobusu Jula těšil do moře, na koupání, a když konečně ta chvíle přišla, Jula běžel do Indického oceánu tak překotně, že přehlédl v písku skrytý betonový pás, o který si rozrazil palec. Koupání bylo vyloučeno. Jiný by proklínal svou smůlu nebo neodpustitelnou ledabylost místních, Jula to okomentoval, že je dobře, že ho to bolí, vždyť je to známka, že žije, že tělo funguje! Nebyla to póza, bylo to tak, byla to celá filosofie života, byla v tom mystika pouštních otců.

O tomto nepíši jen jako o další veselé historce z natáčení, ale z jiného důvodu. Říká se, že opravdu dobrý umělec namaluje víc, než ví. Kdo by v Exotoulkách hledal příjemné čtení do tramvaje nebo na dovolenou, nebude zklamán. Kdo by chtěl načerpat cestovatelské zkušenosti, jak se pohybovat po cizích zemích, na co si dát pozor, čemu se vyhnout a co nevynechat, rovněž nebude zklamán. Ale v té knize je ještě něco víc. Je tam celá filosofie života, je tam přístup k Bytí. Je tam víc, než umělec ví. Existují exercicie, duchovní cvičení, založené na meditaci o filmu Easy Rider. Existují dnes exercicie založené na různých jiných filmech, na meditacích obrazů slavných mistrů, nebo dokonce i na Pavlíčkově survivalistické příručce Člověk v drsné přírodě. Možná se jednou dočkáme duchovních cvičení založených na Exotoulkách a možná se kniha stane povinnou četbou pro seminaristy a jako terapeutikum pro všechny, co sami moc neví, co a jak dál se svým životem. Je to gejzír chladné aljašské vody, je to řeka, je to nakažlivé svým optimismem, je to bouřící, je to velmi dobře napsané, je to výborné, je to exotické, je to pestré, je to barevné.

Jiří Kolbaba

Cestovatel

Za poslední tři dekády se na českém knižním trhu objevily tisíce knih s cestovatelskou tematikou. Jen některé jsou plné inspirací, humoru i důležité faktografie.

Kniha, kterou držíte, mě mimořádně nadchla.

Jakub Szántó

Válečný reportér

A vůbec, tenhle Jula! Parafráze slavného výroku F. X. Šaldy o všestranném umělci, psychoanalytikovi, filosofovi a spisovateli Bohuslavu Broukovi je na místě. Také Julius Lukeš je všestranným živlem, který nedokáže posedět na místě a přeskakuje z jedné sféry do druhé a hned další. Jako by měl roupy, na které je expertem jeho milovaný otec, parazitolog, rovněž cestovatel, rovněž vědec a rovněž Julius Lukeš.

Low-cash, jak autorovi přezdívají cestovatelští kumpáni, ostatně měl po kom toulavé boty podědit. Rodiče ho odmalička tahali jako kotě po všech možných výletech i delších zahraničních výjezdech. A protože oni sami jsou kosmičtí punkáči, ponechali ho osmnáctiletého – byť po maminčině zdráhání – samotného v samém srdci brazilského hříchu. Na pláži Copacabana v Riu de Janeiru. Že to skončilo jen kamarádovou spálenou krosnou a bolavou hlavou, je malý zázrak. Ale zase ty kouzelné noci v rytmu samby a vzpomínky v mlze po vodopádu koktejlu caipirinha!

Procestovat na vlastní triko 105 zemí nevyžaduje jen hodně času a i při nízkých nákladech přece jen nějaké našetřené valuty. Chce to především hodně odolnosti. Julius Lukeš, naštěstí, ovládá svatou trojici cestovatelství: pružnost, otevřenost a humor. To první umožňuje s hlavou vztyčenou projít i přes zkorumpované středoasijské nebo balkánské pohraničníky, kteří krom bakšiše vyžadují každý zcela odlišnou „bumážku“. S tím druhým se dá přežít frustrující systém objednávaní jízdenek v indických vlacích, aniž by se Evropan, uvyklý na (většinou) smysl dávající řád, zbláznil. A s tím třetím si zvlášť český cestovatel vystačí nadlouho. Třeba když ho na ostrově Sumatra hostí duo sympatických sester s něžnými jmény Rýma a Píča. Julius je zkrátka východní, nikoliv západní člověk, jak to brilantně nazývá dlouholetý zpravodaj České televize a rovněž zkušený cestovatel Mirek Karas. Je zvyklý, že ne všechno bude fungovat a ne každý se bude chovat dle pravidel, natož v souladu s dobrými mravy. Julovo pašování hmyzích parazitů pro kamaráda vědce nebo třeba kubánských doutníků není v takovém světle nepřekonatelné morální dilema, jakému by čelil třeba Němec, Brit nebo Švýcar.

Ještě jedna věc odlišuje západního a východního cestovatele. Ten druhý, nezatížený koloniální minulostí (pokud se tedy narodil mezi východní hranicí Německa a západní hranicí Ruska) nepohlíží na korupci, chaos, nefunkční státní správu a dojení zahraničních peněženek jako na něco, za co by měl cítit vinu ve světle dějin své vlastní země. Stejně jako autor Exotoulek kolem nich nechodí po špičkách z úcty k odlišným kulturním normám, jeho prostě zdravě štvou. Turistické peníze nesmrdí, na rozdíl od turistovy mrtvoly. Sarkastických poznámek na toto téma je v knize nemálo, přesto tak nějak akorát.

Cestování, zvlášť v tropech, si žádá i jinou cenu a autor to moc dobře ví. Na infekčním oddělení pražské nemocnice Na Bulovce a jinde by měl už mít svou zákaznickou kartu. Ne vždycky se dostane tak blízko okraje, jako když pár dní umíral na žahnutí smrtící medúzou čtyřhrankou. Nemocí a parazitů oslabujících tělo i ducha číhá na bílého muže uvyklého na vysokých standard evropské medicíny za každým rohem exotických destinací ažaž.

Přesto všechno to stojí za to. „Live, love and laugh!“ říká moudře autorův kamarád Dan. Skvělá filosofie zdaleka nejen pro cestovatele. Nadhled, dobrá nálada, zvědavost a hluboký cit pro půvaby exotických krajů, přírody a taky místních krásek se line textem knihy jako plyšový provaz. Čtenáře jemně hladí v dlani, jeho silný tah ale nepustí až do poslední stránky. Hodně v tom pomáhají nesmírně milé ilustrace Kristiny Šaumanové.

Exotoulky světem přinášejí pobavení i rozšíření obzorů. A taky tu úplně skvělou radu:
ŽIJ, MILUJ A SMĚJ SE!

Daniel Stach

Moderátor

Z knihy plynou dvě ponaučení.

Zaprvé, před cestou plánujte, může vám to zachránit život. Zadruhé, jestli máte pocit, že nic dalšího nečekaného (až bizarního) nemůže život nabídnout, chvilku počkejte – v případě Julia Lukeše hned na další stránku.

Julius Lukeš

100 zemí navštíveno, 100 dalších čeká...